Duben 2018

Zkusme něco nového.

17. dubna 2018 v 21:13
Sedím, poslouchám písničky a přemýšlím, co bych mohla vytvořit dneska. Napadlo mě něco jiného, něco co tady na tomhle "blogu" ještě nebylo nebo bylo? Vlastně ani nevím, ani nevím co sem chtěla psát, tohle jsem rozepsala tak před hodinou a během tý doby se mi změnila nálada asi tak o polovinu. Nevím co dělám, nevím co chci ..

Tohle mi přijde nekonečný, všechno je pořád dokola, ráno vstaneš, koukneš na sociální sítě (zda si na tebe náhodou někdo nevzpomněl), oblékneš se, a jdeš do školy. Tam jak kretén sedíš, děláš, že si okay, posloucháš kdo ti co říkáš (nebo se aspoň snažíš) pak jdeš domů, tam si lehneš a nevíš co dál. Aspoň tak to mám obvykle já, věčně nevím co s mým "úžasným" darem aka životem. Jediný co bych chtěla je to, že si lehnu, pustím si songy a nebudu myslet na nic, nebudu myslet na to, jak na hovno bude zítřek, kolem kolika lidí projdu, kolik lídí se na mě podívá. Nebudu myslet na to, kolik jsem toho snědla, nebudu si chtít nic udělat, budu prostě šťastná. Kdy to vůbec bylo naposledy?

Abych udělala menší "aktualizaci"od minule. Pořád dělám ty své "tiché výkřiky" a čekám na někoho, kdo je uslyší. Jenže pomalu přestávám ztrácet i ten poslední kousek naděje, poslední kousek toho, že to vážně bude dobrý, že nebudu cítit jen občasnou radost, ale bude to, to zkurvený štěstí. Je vůbec důležitý k životu? Na to si vlastně odpovím sama, nejspíš je. Pochybuju, že šastný lidi přemýšlí na sebevraždou.

No nic, čas to ukončit ať to zase není moc kýčovitý. To co jsem původně chtěla psát jsem stejně nepsala, takže je to ve finále asi jedno. Každopádně teď je ten čas, kdy bych se měla zkusit učit a naivně doufat, že to dopadne dobře (ne,nedopadne). Takže jesti tohle čteš, tak pravděpodobně bojuju sama se sebou a s mým mozkem, aby se do něj dostal aspoň pár maličkostí. Joo, a abych nezapomněla, na chyby nekoukej, jsem asi až moc líná to po sobě číst, vlastně radši ani nechci, víš co.

Takže peace, měj se a užívej si svojí hru.