What's in your head?

25. března 2018 v 21:22
Někdy v létě nebo kdy to bylo sem sem dávalá článek, jak se měním, jak pozitivní začínám být atd. No, utekla nějáká doba a já jsem na tom pravděpodobně ještě hůž než předtím, takže pozitivita moc nezabírá.

První týden, možná týdny od vydání toho článku to šlo, bylo to fajn, ale teď - poslední měsíc už to tak fajn není. Přemýšlím kde jsem udělala chybu, co jsem mohla udělat líp.

Když teď projíždím svůj starý blog, tak sem tam narazila na článek - "Nikdy to nevzdám" je to poměrně vtipné, vzhledem k tomu, že já to pravděpodobně už dávno vzdala. Co tak pozoruju, tak mě vždycky chytne nějáká světlá chvilka a během té dokážu vyplodit tolik pozitivních věcí. Jenže většiny z nich se potom už dál nedržím, možná jen prvních pár dní.

A co dál? Co psát dál? Vlastně neví, nevím co mám v hlavě za myšlenky, nevím co mám v sobě za pocity. Sem prázná jako nikdy předtím, jako bych přišla o kus duše. Jenže nevím jak jsem o ní přišla, asi se sebrala a prostě jen tak "odešla".

Vím, že hodně přeskakuju, ale můj mozek je teď momentálně plný různých slov, různých frází co mi kdo řekl, všech možných sraček co chtějí ven, co chtějí abych je vykřičela. Vykřičela je někomu kdo by mi pomohl. Každý den čekám a tajně doufám, že se najde někdo, kdo mi pomůže, kdo mi nebude jen dokola opakovat "bude to dobrý,uvidíš" ne, nevidím to. Už jsem to slyšela tolikrát a nikdy to dobrý nebylo. Proč dávat tyhle falešný naděje? Proč rovnou neříct "nezlepší se to, aspoň ne v blízký době".

"Sem tady pro tebe","Nechci aby se ti něco stalo" - kde tedy jsi, když nechceš aby se mi něco stalo? Aha, já zapomněla, sedíš doma u počítače a snažíš se mě utešit přes písmena, přes který jde napsat cokoliv, přes který napíšeš "Je mi fajn", ale přitom máš chuť se rozběhnout proti zdi, skočit z mostu. A jak to ve finále dopadne? 'zobrazeno' nečekaně, když je to ta rádoby internetová podpora, či jak tohle všechno nazvat. U tebe by mě to asi tolik nemrzelo, ale víš u koho mě to mrzí? U mých "opravdových" kamarádů, ani jeden z nich neví jak mi teď je, co mi je nebo dokonce co chci udělat.

Nevím jestli bych to právě tady a teď neměla radši ukončit, někde uvnitř mě sice cítím, že potřebuju psát dál, že to potřebuju všechno dostat ven, že to potřebuju "vykřičet" a tajně doufat, že si toho někdo všimne.

Takže peace, měj se a užívej si svojí hru. Stejně jednou skončí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama