Zbytečnej článek.

7. srpna 2017 v 11:08
Poslední dobou si přijdu dutá jak bambus. Žádný nápady,žádný myšlenky a tím pádem žádný téma na který bych mohla psát. Taková autorská krize bych řekla. Ptala jsem se různých lidí co bych mohla psát,co by si chtěli přečíst. Marně. Nemůžu psát o oblečení protože se v něm nevyznám a to samý můžu řít o všemožným make-upu (ani neim jak se to píše.). Můžu psát možná tak o kapelách,kterým poslední dobou věnuji nadmíru mého času. Taková moje kapesní droga. A je to tady zase,ten moment kdy nevím co mám psát. Můžu se Vás zeptat jak se máte, i když je mi to ve skutečnosti celkem jedno,ale jsem jako "jůtubeři" něják ten článek musím natáhnout jako oni,s tím rozdílem,že já za to nedostanu žádný peníze. Ale aspoň budu mít dobrej pocit,že je ten článek dlouhej i když ve skutečnosti stojí za hovno. No, radši už to nebudu protahovat a ukončím to. Ne, nezeptám se co tímhle chci říct,protože tohle nemá absolutně žádnej smysl. Nevadí,možná příští články budou lepší. Teda doufám,že lepší budou. Btw, sorry za chyby,ale nechce se mi to po sobě číst. btw.č. 2 - ten obrázek je u toho jen tak protože se mi líbí.
Takže peace,měj se a užívej si svojí hru.
 

Předsudky? Ne,díky.

28. července 2017 v 12:47
Dnešní doba se točí jenom kolem vzhledu.Když máte tetování lidi si myslí že máte v hlavě nasráno a v zaměstnání je to většinou strašně velký problém.Přece se nebudou bavit s tím idiotem co si nechal vpíchat do kůže inkoust.Ten kdo nemá placatej kšilt není in,ten co nosí jenom černý oblečení je emo,ten co nosí jenom růžovou je buď fiflena nebo gay.Přijde Vám to normální?Mě totiž ne.Kolikrát jsou potetovaný lidi s čírem a barevnou hlavou lepší kámoši jak obyčejnej člověk bez tetování,číra a barevný hlavy.Lidi jsou svině takže místo toho než by se s vámi seznámili se radši kouknou jak vypadáte a udělají si názor.Ale víte co?To co je na povrchu může být kolikrát zástěrka protože dokuď toho člověka nepoznáte uvnitř tak ho neznáte!Zamyslete se nad tím než někoho začnete urážet jenom pro to jak vypadá.Například kvůli vlasům - když má nějáká slečna od přírody vlnitý vlasy tak za to nemůže a určitě jí nepomůže když se na ní vrhne banda blbečků a začnou jí nadávat.Něž něco vypustíte z huby tak se zamyslete jaký by to bylo vám!Svoje komplexy si řešte jinak než urážením ostatních. Každej něják vypadáme. Teď nemluvím o lidech co nemají žádnou soudnost,chápu to,že se snaží být svoji. Snaží se nosit to co chtějí,co se jim líbí. Ale sáhněme si do hloubi duše,ne vždy je hezký pohled na holku,která váží 100kg a vezme si na sebe minisukni. Nic pěkného,i kdž někomu se to možná líbí tak mu to nebudeme brát. Tímhle článěkm chci říct,ať se vysereš na předsudky a nekoukáš na vzhled. Nejdřív člověka poznej a pak ho suď.
Takže peace,měj se a užívej si svojí hru.

Čeho se bojíš?

26. července 2017 v 19:42
Tenhle blog bude asi prolezlej názvama různých písniček,textů knížek a všeho možnýho. Každopádně chci teď mluvit o strachu. Lépe řečeno "Čeho se bojíš?" z čeho máš strach? Já třeba vždycky měla strach z doktorů,pavouků nebo odmítnutí. Vtipný na tom je,že dvě věci z toho mě tak něják přešli. A pavouci to rozhodně nejsou. Strach z doktorů jsem něják postupně odbourala když jsem měla podvrknutý zápěstí, ve finále mi došlo,že být u doktra není nic tak strašnýho a,že ten doktor mě nebude chtít zabít nýbrž mi jenom pomoct. A strach z odmítnutí? Nebylo to jenom odmítnutí,vždcky jsem měla strach třeba z toho,že když budu chtít někomu napsat,zavolat nebo se s ním nějak spojit,budu ho otravovat. Ale poslední dobou je mi to úplně jedno a svým způsobem se v tom vyžívám. Třeba dotyčnou osobu neotravuju ale mít status "otravy" zní celkem fajn. Aspoň o mě bude vědět,což je ve finále můj cíl.Přemýšlím čeho dál se bojím. Dřív jsem měla opravdu velkej strach z lidí,bála jsem se mezi ně jít,bavit se s nima. Bála jsem se toho,že budu za nějákýho losera a jak jsem psala už předtím,teď je mi to jedno. Klidně ten loser budu,protože i to jsou lidi a kolikrát mnohem lepší než ostatní.Teď bych tady měla hodit takovou tu větu "A co tím vlastně chci říct?" ale nehodím. Upřímně totiž nevím,co tímhle článkem říkám. (haha,vtipný) Nejspíš je to jen takový "zaháněč nudy. Místo toho tady budu vymýšlet co ještě napsat,protože se mi ten článek zdá celkem krátkej. S největší pravděpodobností taky krátkej zůstane,ale tak co .. I don't care. Jinak,děkuji za komentáře u předchozích článků,vážím si toho. A ještě poslední otázka - čeho se bojíš ty?
Takže peace,měj se a užívej si svojí hru.


 


Moje poprvé.

25. července 2017 v 20:20
Sedím,prohlížím si poznámky v mobilu a zjišťuji,že jsou plný slohovek. Upřímně? Když všechny ty věci,který jsem psala teď postupem času čtu,mam chuť si dát facku. Jak může být člověk tak strašně naivní? Spojení jako "miluju tě,navždy" už nikdy nechci slyšet. Jsou to všechno sračky,sračky který nám do hlavy vtloukají americký filmy,knížky a já nevím co všechno. Ale zlatíčko,ty ani já,nežijeme v americkým filmu. Žijeme v realitě a v tý je to úplně jiný. To,že ti někdo řekne,že tě bude navždy milovat neznamená,že to tak doopravdy bude. V ten moment si to možná myslí,ale za pár měsíců už to tak být nemusí. A co chci říct tentokrát? Nejspíš to,že jsem si uvědomila,že vztahy jsou vlastně zbytečný. Je lepší si užívat,dělat co budeš chtít aniž bys musel někomu dávat každou hodinu vědět co děláš,s kým si. Asi je fajn mít někoho,koho můžeš obejmout,svěřit se mu a tak,ale od toho jsou tady kámoši nebo ne? Nepotřebuju mít neustále někoho za zadkem,začla jsem si pořádně užívat i když jsem si myslela,že na takový věci nejsem. Ale všechno je jednou poprvé a tohle poprvé bylo zatím to nejlepší,který jsem kdy zažila - hlasitá hudba,cigaretový kouř a opojení alkoholu. Ten stav kdy je člověku jedno jakou blbost udělá,protože si to stejně druhý den nebude pamatovat. Možná je tohle jen taková "prázdninová" fáze a ja na konci prázdnin budu stejnej sráč jako na začátku,ale aspoň budu mít dobrej pocit z toho,že jsem udělala něco novýho nějaký to "poprvý". A vlastně,tyhle prázdniny byly zatím taková jedna velká změna jak chováním tak vzhledem,ale o tom zase jindy.
Takže peace,měj se a užívej si svojí hru.


Ahoj?

24. července 2017 v 20:25
První články bývají většinou uvítací nebo nevím jak to nazvat. No,já žádný uvítací článěk dělat nebudu a rovnou sem dám článěk,ktrý jsem napsala už někdy v pátek. Snad bude dávat aspoň trochu smysl.
Během těch mých rádoby pauz od psaní se vždycky stane hodně zajímavých věcí. Teď se stala taky nějáká věc - a řekla bych,že hodně zajímavá.
Když projíždím všechny články co jsem kdy napsala,mám chuť se jít zabít. Opravdu. Některý kousky jsou fakt depresivní a když si vzpomnu na období ve kterým jsem to psala,tak je to ještě horší. V rámci "mého nového já" pokud se to teda tak dá nazvat,jsem se rozhodla, že budu tyhle svoje "nálady" filtrovat jinak. Místo psaní depresivních článků třeba půjdu a budu kresilt a, že kreslit neumím. Budu poslouchat písničky,zpívat si (asi stejný případ jako kreslení) a nebo prostě jen budu ležet, koukat do stropu a usmívat se,protože úsměv pomáhá. Mě teď opravdu moc pomáhají kapely a k mému údivu,jsou to kapely z česka. Teoreticky řečeno, neposlouchám nic jiného. Nejradši bych sjela všechny jejch koncerty co mají naplánovaný. No a smysl tohohle článku? Chci Vám jen říct/napsat jak důležitý je,mít radost z maličkostí. Že český kapely nejsou zlý,že sem nikdy nevěřila,že se ze mě stane tak velký fanoušek českých kapel. A v poslední řadě,je třeba si užívat každou minutu v životě. Je jedno,jestli budeš ležet na zahradě u bazénu a nebo budeš na prázdninách v Anglii,je důležitý,jestli si ten okamžik užíváš. Nikdy se neboj udělat to co chceš,protože život máme jenom jeden a tobě může být úplně jedno,co si o tobě myslí ostatní. I já jsem včera překonala svůj strach a užila si každou vteřinu,protože jsem překonala sama sebe. Udělala jsem něco co bych jindy neudělala,ale v tu chvilku mi to bylo jedno,protože jsem si šla za svým a ostatní mi byli ukradený!
Je to sice těžký,když si představíš co o tobě pak za zády říkají,ale co? Aspoň se můžeš cítit populární a, že to jsem vždycky chtěla. Víceméně se snažím kašlat na ostatní a dělat to co chci já,protože jak stojí v jedný písničce "We can be anything in life we want to be." tak buďme co chceme být a hlavně KÝM chceme být!
A navíc,život je přece jenom hra,tak jí hrajme co nejlíp. Ať máme v hrobě na co vzpomítat!
Takže peace,měj se a užívej si svojí hru.

Kam dál